Potápění Filipíny

Místo, které stojí zato navštívit

Historie Filipín

První lidé osídlili ostrovy zhruba před 30 tisíci lety. Od 15. století př.n.l. sem směřovalo celkem pět migračních vln z Indočíny a malajské oblasti. Ve středověku byly Filipíny rozdrobeny na řadu
malých knížectví, v jejichž čele stáli rádžové.

Objevení a kolonizace Španěly
V roce 1521 objevil ostrovy portugalský mořeplavec Fernão de Magalhães. Magalhães byl 27. dubna 1521 zabit v bitvě a zdejší území bylo pod španělskou korunu začleněno až Miguelem de Legazpi. Filipíny byly pojmenovány po Filipu II. Španělském. Souběžně se španělskou kolonizací sem pronikal islám z Bruneje, avšak španělský vliv převládl a dominoval souostroví dlouhých 300 let, a to i přes choutky různých dalších kolonizačních uzurpátorů jako bylo dobyvačné Holandsko, či Velká Británie.

Nezávislost vs. další kolonizátor
Tato významná křižovatka obchodních cest byla trvalou španělskou osadou po staletí, až v roce 1872 se uskutečnilo první povstání proti Španělům, které však skončilo fiaskem. Dodnes oslavovaný národní hrdina bojující proti španělskému útlaku, vystudovaný lékař, básník a polyglot dr. José Rizal, byl sice bojovníkem neúnavným, ale nakonec stejně popraveným. Veškeré jeho úsilí a hlavně jeho neslavný konec z něho učinily mučedníka a národního hrdinu, jehož odkaz naleznete dodnes skoro na každém kroku souostroví.

Rizal nicméně ve Filipíncích podnítil národní cítění a patriotismus, a když roku 1898 vypukla španělsko-americká válka, Filipínci se přidali na stranu Američanů za příslib získání nezávislosti. Ovšem úmysly ještě tehdy mladých Spojených států nebyly o moc vzdálené jejich dnešním, a tak se důvěřiví Filipínci po vyhrané válce po boku USA (1901) místo nezávislosti dočkali dalšího koloniálního tatíka. Tentokrát ze západní polokoule.

Nesmiřitelní Filipínci
Výsledkem byla dlouholetá partyzánská válka, ve které zahynulo na milion Filipínců a přibližně 4 500 Američanů. Mezitím byl na Filipínách zaveden americký právní systém a ústava podle amerického vzoru. V roce 1935 pak Filipíny akceptovaly status obdobný Commonwealthu na deset let s příslibem úplné nezávislosti v roce 1946. K dobru USA je třeba přiznat, že co do rozvoje, investic do infrastruktury a celkovému pokroku, pro Filipíny udělaly daleko více než 300 letá nadvláda laxních Španělů.

II. světová válka a poválečné roky
Ve válečných letech 1942–45 bylo souostroví okupováno Japonskem a rok po skončení II. světové války se Filipíny staly nezávislou republikou. Rok nato byla uzavřena smlouva, na jejímž základě mohly USA na Filipínách po následujících 99 let udržovat vojenské základny (posléze byla zkrácena do r. 1984).

Prvním prezidentem nezávislé republiky se stal Manuel Roxas, který se silně orientoval na USA a uzavřel s nimi smlouvu o vojenské asistenci.

V letech 1965–1986 na Filipínách panoval autoritativní režim nacionalisty Ferdinanda Marcose. Politická rétorika byla taková, že šlo o preventivní snahu zabránit separatistickým snahám Morů v jižní (muslimské) části země. Z tohoto důvodu byl jeho režim také podporován Washingtonem. To ovšem skončilo, když autoritativnost dospěla do takového stadia, že byl zavražděn opoziční politik Beniigno Aquino. Novou prezidentkou byla zvolena Cory Aquinová, vdova po zavražděném politikovi.

90. léta a snad lepší budoucnost
Roku 1991 vypršela americko-filipínská smlouva o amerických základnách na filipínském území a Američané se snažili prezidentku pomocí navýšení finančních dotací přesvědčit, aby mohli svou vojenskou přítomnost prodloužit. Přestože vláda prezidentky Aquinové s přítomností amerických vojáků v zemi souhlasila, byla nakonec nucena prodloužení smlouvy odmítnout, vzhledem k odporu, který mělo k Američanům veřejné mínění. V současnosti stojí v čele země prezident Noynoy Aquino, jež byl zvolen v roce 2010 na šestileté období.