Potápění Filipíny

Místo, které stojí zato navštívit

Geografie Filipín

Poloha a charakter území

Poloha a charakter území

Filipíny jsou ostrovní stát v jihovýchodní Asii. Rozkládají se na více než 7 000 ostrovech v Tichém oceánu. Od Asie jsou vzdáleny asi 1 000 km. Břehy Filipín jsou omývány čtyřmi moři. Z východu Filipínským, ze západu Jihočínským, z jihu Suluským a Celebeským mořem. Jsou rozděleny na tři ostrovní skupiny: Luzon, Visayas a Mindanao. Povrch Filipín má rozlohu 300 000 km². Z toho 96 % připadá na 11 největších ostrovů: Luzon, Mindanao, Samar, Negros, Palawan, Panay, Mindoro, Leyte, Cebu, Bohol a Masbate. Tři čtvrtiny všech ostrovů zaujímají vysočiny, nížiny najdeme pouze při pobřežích a nebo v říčních údolích. Soustroví se nachází v poměrně neklidné oblasti, co se sopečné činnosti týče. Je zde 50 velkých sopek. Nejvyšší z nich je Apo, která dosahuje výšky 2 954 m n.m.. Další známý vulkán je smíšená sopka Pinatubo (1 600 m n.m.), jejíž nejznámější erupce se odehrála v roce 1991. Častým cílem turistických výletů je sopka Mayon Volcano (2 462 m n.m.), která v současné době vykazuje aktivitu.

Podnebí

Podnebí

Filipíny leží v horkém a vlhkém tropickém podnebném pásu. Podnebí zde ovlivňuje také východoasijské monzunové proudění. Období dešťů vrcholí v červenci a srpnu, kdy spadne až 500 mm srážek měsíčně a vlhkost vzduchu dosahuje až 99 %. Nejteplejší měsíc je květen, kdy teploty dosahují 38°C. Chladnější měsíce jsou leden a únor, kdy počasí ovlivňuje zimní monzun. V nížinách se průměrná roční teplota pohybuje mezi 23–30°C a je zde vyšší vlhkost vzduchu, v horách je průměrná teplota mezi 15–20 °C. Protáhlost území a horský reliéf způsobují klimatické rozdíly mezi jednotlivými oblastmi, především v množství a v rozdělení srážek. Roční úhrn srážek se pohybuje asi od 1 000 do 5 000 mm. Tajfuny zasahují východní pobřeží během letních měsíců. Za rok jich bývá průměrně 20 a obvykle trvají 3 až 4 dny. Nejvíce postihují oblast severního Luzonu.

Fauna a flóra

Fauna a flóra

Vegetace je převážně tropická a bohatá, vzhledem k velkým rozdílům v přírodních podmínkách je také velmi rozmanitá. Co se týče flóry, patří Filipíny k malajské ostrovní podoblasti paleotropické oblasti. Přes 50 % povrchu je pokryto džunglemi a tropickými pralesy. Bažinatá pobřeží jsou většinou zarostlá mangrovníkovými houštinami, suchá pobřeží lemují palmové háje. Palma je nejrozšířenější věčně zelený strom, vyskytuje se zde až 130 druhů. Za národní palmu je považována Nipa. V nižších polohách běžně roste bambus a banánovník.


Fauna je oblastí indomalajské zoogeografické oblasti. Poměrně chudě jsou v ní zastoupeni savci, naproti tomu například měkkýši, ptactvo a plazi, jsou skupiny velmi bohaté. Ze savců se tu vyskytují: opice makak, nártoun, asi 60 druhů netopýrů, kaloni, oceloti, leopardi, divoké kočky, jeleni, vodní buvoli. Na Filipínách také žijí obrovské krajty a mnoho prudce jedovatých hadů, želvy a ještěři. Velmi rozšířené jsou drobné ještěrky-gekoni. Žijí v lidských obydlích a jsou užiteční tím, že požírají moskyty a jiný škodlivý hmyz. Filipínci chovají jako domácí zvířata především kočky, psi a drůbež. Za španělské nadvlády byly dovezeny ovce, kozy, krávy a koně. Typičtí jsou také kohouti, s nimiž se pořádají zápasy.

Vodstvo

Vodstvo

Řek je na Filipínách mnoho, ale protože to jsou většinou krátké toky, nebo řeky monzunové, dají se jen velmi obtížně hospodářsky využít. Nejdelší řeka je Mindanao (551 km), další významné řeky jsou Cagayan (350 km), Agno a Pampanga, všechny tři na Luzonu a dále Agusan a Davao na Mindanau. Největším jezerem je Laguna de Bay (2 410 km²) a Taal (260 km²) na Luzonu. Na Mindanau jsou dvě hluboká jezera tektonického původu - Lanao a Buluan.